Úvod Životopis
 
Životopis PDF Tisk Email
seznam článků
Životopis
Výpravy do brněnských hor
Medicína - můj osud
Šestnáct let primářem
V okamžicích volna
Všechny strany

 

Dobrý den, jmenuji se Ivan Čundrle.


  

Ze severu na jih

  

Narodil jsem se 9.ledna 1947. Klasik praví, že člověk nikdy netuší kam jej osud zavede. Platnost tohoto výroku dobře znám. Na svět jsem se sice dostal nedaleko hranic se Spolkovou republikou Německo ve severočeském Varnsdorfu, ale už ve třech letech se moji rodiče odstěhovali na jižní Moravu do Brna, kde jsme bydleli v Černých Polích. Tam vlastně začal můj životní příběh.


  

Dětství formuje naši duši

  
  

 S láskou a lehkou nostalgíí dodnes vzpomínám na krásné dětství. Tatínek s maminkou se mně po všech stránkách velmi věnovali a nepřetržitě pro mě vymýšleli pestrý program. Častými návštěvníky jsme byli v zoologické zahradě. Velkou atrakcí byli lední medvědi, jimiž se tehdy mohlo pyšnit pouze několik zoo. Byl jsem absolutně okouzlen. V letních vedrech medvědům vždy ošetřovatelé vhodili do bazénu obrovský kus ledu přivezený odkudsi z mrazíren. Medvědi s ním předváděli v bazénu neuvěřitelné kousky za pozornosti četného publika. Rodiče mě od jejich výběhu pokaždé nemohli dostat.

  

Další atrakcí byla početná kolonie krotkých veverek, které se proháněly po celé zoo. Stačilo abychom si sedli na lavičku a během okamžiku se u nás objevila alespoň jedna. Dělil jsem se s nimi o všechno: o zmrzlinu, o čokoládu, sušenky a speciálně pro ně jsme nosili pytlíky s ořechy. Vůbec se nebály a laskominy si brali přímo z ruky. To byl pro malého kluka další úžasný zážitek. Často jsme chodili i na představení loutkového divadla a s napětím jsme sledovali příběhy o kašpárkovi, krásných princeznách, nebo o loupežnících a zvířátkách.

Později jsem dostal sám loutkové divadlo,byly mně přikupovány loutky-marionnetty a s kamarády jsme hráli pro spolužáky divadlo my.

Jezdili jsme na výlety na Vysočinu, na Pálavské vrchy, do Moravského Krasu a léto jsme pravidelně trávili na naší chatě. Tatínek v dětství chodil do skautu a vychovával mě ve stejném duchu. Doma měl schované vzácné výtisky Rychlých Šípů, mnoho ročníků časopisu Junák a Vpřed i všechny knížky Jaroslava Foglara. To byla moje nejoblíbenější dětská četba. Moji rodiče mě  přivedli k lásce k přírodě a ta mi rovněž zůstala na celý život. Vždy jsem obdivoval pozoruhodnou harmonii, která v přírodě panuje. Nepatřím k lidem, kteří by toužili žít bez elektřiny, auta, televize a internetu. Rovněž na život ve městě jsem nikdy nezanevřel. Vždy jsem se ale těšil, až na nějakou dobu vyměním hluk velkoměsta za lesní ticho.

  

Nezapomenutelné byly i prázdniny prožité u babičky z matčiny strany v Ivančicích. Dodnes vzpomínám na její koláče, lívance s borůvkami,  škubánky s mákem i na houbařské výpravy. Vždy před spaním mi babička vyprávěla pohádky, nebo napínavé příběhy ze svého života. I po mnoha letech si pamatuji jak v její kuchyni voněly sušené bylinky, domácí jahodový džem, nebo ostružinový čaj.

  

Babička byla velkým vlastencem a obdivovatelem Tomáše Gariqua Masaryka. Ve všech místnostech jejího domu bylo množství jeho fotografií, trikolór v národních barvách a dalších zajímavých věci. Byla přesvědčeným demokratem a za největší hodnotu považovala svobodu. Přestože pracovala jako učitelka a byla na mě velmi přísná, měl jsem u ní o prázdninách absolutní volnost. Chodil jsem se sám koupat do nedaleké řeky Jihlavky a toulal jsem se po zdejší nádherné krajině. Do lesů jsme ale chodili velmi často na houby i na výlety. Babička byla skvělý člověk a pro život mi dala velmi mnoho.

  

 Vzpomínám i na atmosféru mikulášských nadílek a krásných Vánoc, které pro nás každý rok rodiče přichystali. Usínal jsem vždy šťastný, s vysněnými  dárky v náručí. Do naší rodinné kroniky se navždy zapsaly okamžiky když mamince "utekl" kapr s utěrky. Celá rodina honila za hlasitého povyku štědrovečerní večeři po kuchyňské podlaze a při této příležitosti se mi podařilo shodit ze stolu mísu bramborového salátu. Ten večer se u nás netradičně podával smažený kapr s bramborovým salátem a celerem. Často vzpomínám i na společné oslavy našich narozenin i na prázdniny.

  

Měl jsem báječné rodiče, kteří mně obětovali naprostou většinu volného času. Od malička mě vedli ke sportu, k četbě knih, k lásce k přírodě, k poslechu dobré hudby a k cílevědomosti. Předali mně svoje zkušenosti i životní hodnoty. Za to jsem jim dodnes velmi vděčný.