Úvod Životopis
 
Životopis - Výpravy do brněnských hor PDF Tisk Email
seznam článků
Životopis
Výpravy do brněnských hor
Medicína - můj osud
Šestnáct let primářem
V okamžicích volna
Všechny strany

 

  

Výpravy do brněnských hor

  

V Černých Polích jsem chodil po úspěšném "absolutoriu" místní mateřské školky i do školy základní na Janouškově ulici. Hned vedle školy byla silně nepopulární zubařská klinika kam jsme chodívali na pravidelné povinné prohlídky. Když se blížila návštěva onoho ponurého zařízení, atmosféra houstla a lavicemi se šířily temné historky ze zubařského křesla. Několik spolužáků onemocnělo záhadnou chorobou  a třídní učitelka byla překvapena naším vzorným chováním. To nám ale zpravidla vydrželo dva tři dny, než nám po kvílení vrtačky otrnulo...

  

Okolí našeho bydliště tehdy vypadalo úplně jinak než nyní. S kluky z naší ulice jsme podnikali dobrodružné výpravy k místní cihelně, nad kterou se z hlíny tyčily „vysoké“ hory. Cestu k nedaleké Královopolské strojírně lemovala alej velkých třešní srdcovek a kousek od našeho sídliště bylo velké pole, většinou osázené kukuřicí. To byly další oblíbené cíle našich klukovských výprav.

  

Proti mým kamarádům jsem ale měl volného času poměrně málo. Zamiloval jsem se totiž do vodního živlu a závodně jsem plaval. Velkou část volného času mi zabraly tréningy a soustředění. Dosáhl jsem dokonce i několika úspěchů a dodnes mám schovaných několik diplomů v kategorii žáci a dorostenci. I když mi moje sportovní "kariéra" možná vzala část dětství, nikdy jsem nelitoval. Byl jsem totiž díky plavání ve vynikající kondici a a ještě mnoho let jsem žil z období, kdy jsem pravidelně sportoval. Koncem školy jsem ale už pochopitelně měl úplně jiné zájmy než výpravy na třešně. Poslouchal jsem tehdy u nás vzácné nahrávky zahraničních rockových skupin i písničkářů, četl jsem první knihy filozofického i historického charakteru, hledal jsem odpovědi na znepokojivé otázky o životě i smrti, prožíval jsem první zamilovávání. Najednou byl definitivní konec klukovských let...

  

Ve škole jsem nepatřil mezi opovrhované třídní šprty, ani mezi třídní rebely. Byl jsem povahou spíš solitér. Žil jsem si ve svém světě knih, hudby a sportu, a kolektivních akcí jsem se moc neúčastnil.  Škola mě ale bavila a tak jsem měl vždy vyznamenání. Po deváté třidě, jsem se proto bez přijímaček dostal na Střední Všeobecně Vzdělávací Školu v Elgartově ulici. Takto podivně bylo za komunistického režimu nazýváno gymnázium. Příchodem na střední školu se mi otevřel nový svět. Poznal jsem zde několik budoucích celoživotních přátel a kromě toho Elgartka patřila už tehdy mezi nejlepší brněnské školy. Byla zde řada vynikajících profesorů, skutečných osobností, na které dodnes s někdejšími spolužáky vzpomínáme. Bohužel někteří museli později při normalizačních čistkách s gymnázia odejít. Ve většině případů šlo o ty nejlepší.


  

Báječná léta mezi brněnskými bohémy

  

 Koncem prvního ročníku střední školy jsem se už naplno věnoval kultuře. Četl jsem poezii, beletrii, historické romány i spisy, sbíral jsem nahrávky rockových skupin, poslouchal jsem díla klasiků vážné hudby. Vášnivě jsem se zajímal o historii, o výtvarné umění a časem jsem měl mnoho přátel mezi brněnskými malíři. Dodnes vlastním několik originálů z jejich dílen. Začal jsem chodit do divadel malých forem, na koncerty, do hudebních klubů i na výstavy a vernisáže. Mezi brněnskou bohémou jsem se pohyboval jako ryba ve vodě. Chodívali jsme do kaváren a hospůdek kde se společně s hudebníky a malíři i herci scházeli básníci Oldřich Mikulášek, Jan Skácel, populární silák František Kocourek, legendární zpěvák Rudy Kovanda, spisovatelé Trefulka, Rotrekl, Milan Uhde a další osobnosti. Prožil jsem mezi těmito úžasnými lidmi nádherné okamžiky.  Mezi nejslavnější "podniky", ve kterých se brněnská bohéma scházela patřila například dnes už neexistující legendární cukrárna a kavárna U Očků. Scházeli se tady herci, televizní a rozhlasoví redaktoři a režiséři, kulisáci, hudebníci i literáti, profesoři i studenti. Vpodstatě šlo o originální společensko-informační centrum. U Očků se prostě vědělo všechno. Probíraly se zde svatby, rozvody i úmrtí, premiéry, výstavy i vernisáže. Slavily se příchody potomků na svět, vedli se vášnivé filozofické i politické debaty o budoucím osudu naší země.

  

Byl konec šedesátých let, tály pozvolna ledy a brněnská kultura pověstná svojí kvalitou žila naplno. V této atmosféře jsem společně s přítelem Hamáčkem připravil projekt Bob Dylan, Folk Singer No.1, pro Malé Divadlo Hudby a Poezie (MDHP), které sídlilo ve Smetanově ulici. Tehdy nás podpořil dnes už legendární profesor brněnské DAMU, skladatel, režisér a autor mnoha divadelních her Miloš Štědroň (je například autorem slavné inscenace Balada pro Banditu, kterou napsal pro menéně slavné divadlo Husa na provázku) a nezištně pro první půli pořadu půjčil tehdy vinylové LP známý Gabriel Gössel. Pořad o Bobu Dylanovi jsme s velkou slávou uvedli v MDHP a sklidili jsme nadšené ovace.  Nakonec stal se nejúspěšnějším pořadem roku 1968 - 69. Další projekty, o kterých jsme přemýšleli  už pak vzhledem k politické situaci realizovat nešlo,kromě pořadu Eric Clapton&Jeff Beck,s podtitulem dva nejlepší sóloví kytaristé světa.